Břišní tanec z pohledu lékařky

MUDr.Petra Petrovská

Z psychosomatického, celostního pojetí vyplývá, že tělo  („soma“  znamená řecky „hrob“, tedy „to, co duši umrtvuje“) a duše (řecky „psyché“) je jedna jednotka. Děje-li se tedy něco v duši, projevuje se to v těle a naopak. Pracujeme-li s tělem, odráží se to v naší duši. Duši nelze od živého těla oddělit. Duše je život živoucího těla; je jeho funkcí.

Máme-li  nějaký psychický blok, projeví se v našem těle – jakoby zatuhneme, zamrzneme (zkuste si to představit, co se s námi děje, když se lekneme), přestaneme volně dýchat a dýcháme jen povrchově, stále jsme v jakémsi napětí, nebo můžeme pociťovat různé bolesti –zad, kloubů, hlavy, únavu, neklid, nespavost, případně onemocníme. Pojem psychosomatika zahrnuje celého člověka.

Albert Pesso, významná osobnost ve světové psychologii (původně tanečník a taneční choreograf) si všiml, že tanečníci,  kteří necítí své emoce,  je neumí tělem a  tancem vyjádřit.

Rozvíjíme-li pohybem své tělo, rozvíjíme i  svou duši.

Břišní tanec je v naší kultuře stále vnímaný jako show, představení, zábava.

Ale jak to ve skutečnosti je?

Původně břišní tanec vznikl jako jakési  „cvičení“ pro ženy,  které se chystaly k porodu nebo  už u nich porod probíhal. Byly to vlastně  cviky,  které ženám ulevovaly od bolestí a pomáhaly uvolňovat  a otvírat porodní cesty, tak aby porod mohl probíhat  klidně a plynule.

Teprve později se z břišního tance stala jakási přehlídka krásného ženství.

Žena, která umí uvolněně, ladně a kreativně zacházet se svým tělem – provádět jednotlivé prvky břišního tance,  působí atraktivně, charismaticky, magicky, přitažlivě, eroticky.  Proto se – bohužel – břišní tanec dostal do povědomí mnoha lidí jako jakési vybízivé, provokativní a  svádivé chování břišních tanečnic.

Co nám,  ženám,  skutečně   břišní tanec  přináší?  Co způsobuje,  že je břišní tanečnice  přitažlivá? Jaké je to fluidum,  které  má kolem sebe a  které šíří?  Kterým může  přitahovat  až dráždit, některé odpuzovat a  jiné zas vést k obdivu?

Je z ní  cítit osobnost – jakási vnitřní víra v sebe sama, sebedůvěra, hrdost a pevnost, magická síla, hluboká moudrost, noblesní držení těla a  radost z pohybu.

V břišním tanci se pracuje  s horní a dolní polovinou těla. Pohyby,  které vycházejí z hrudníku a pánve jsou prováděny jednak izolovaně, jednak jsou  spolu  různě  propojovány.

V psychoterapiích,  kde se pracuje s tělem, ať je to bioenergetika,  biosyntéza, Pesso-Boyden System Psychomotor (PBSP), rolfing, Satiroterapie nebo taneční terapie,  se mluví o blocích (hlavovém,  krčním, břišním,  pánevním atd.), s nimiž se pracuje z důvodů jejich uvolňování.

Vezmeme-li v úvahu, že při břišním tanci se izolovaně pracuje s hrudní či pánevní partií našeho těla, nutně se s těmito partiemi  pracuje tak, aby se  uvolňovaly. Aby se tedy uvolňovaly i případné bloky.

Pojďme se nejdříve podívat, jak se může hrudní či pánevní blok projevovat.

Hrudní blok se projevuje jakýmsi rigidně vznešeným držení těla, nepřístupností, chladem, klidem, tvrdošíjností,  povzneseným až  pyšným postojem (při vší úctě – představte si vzpřímený postoj důstojníka či aristokrata). Takový člověk působí přísně, úzkostně, odtažitě, upjatě, tvrdě, nepřístupně,  přestože má uvnitř sebe srdceryvné touhy, emoce,  které neumí dát najevo. Neumí projevit lásku.  Má tedy  tyto emoce zablokované. Hruď je místem čtvrté čakry.

Hrudní blok se může projevit řadou nemocí – nejrůznějšími plicními onemocněními, astmatem (asthma bronchiale), nemocemi srdce včetně infarktu myokardu, vysokým tlakem, onemocněním jícnu, syndromem ‚zamrzlého ramene‘, zánětlivými problémy obratlů hrudní páteře či nejrůznějšími nemocemi prsní žlázy.

Pánevní neboli břišní blok se projevuje  zvýrazněným propnutím bederní partie zad neboli lordózou, povoleným nebo naopak staženým břichem, příliš širokými boky, asymetrií páteře,   prosakem  kůže v oblasti přechodu bederní a křížové oblasti páteře,  tzv. pomerančovou kůží,  asymetrií křížovo-kyčelních bodů,  tukovými  polštáři,  přílišnou štíhlostí či tloušťkou,  zvláštní asymetrií astenického hrudníku a obézní dolní poloviny těla.  Pánev je sídlem první a druhé čakry. Sídlem agrese, sexuální, bazální energie.

Lidé s tímto blokem mají jakýsi  pedantický, puritánský, upjatý,   kyselý nebo až příliš ušlechtilý výraz. Vzniká tehdy,  nemůže-li naše primární energie v dětském věku  přirozeně proudit, nemůže-li být naše energie přirozeně uvolňována v podobě agrese. To, co pak není emočně přirozeně vyjadřováno, je úzkost, zuřivost, radost, rozkoš, slast, vztek apod.

Tělesně se může tento blok u žen projevit nejrůznějšími gynekologickými, močovými, sexuálními či střevními obtížemi, bolestmi obratlů, gynekologickými výtoky, bolestivou  či nepravidelnou menstruací, záněty vaječníků, cystami, problémy s otěhotněním či  sterilitou, záněty dělohy, obrácenou polohou dělohy, obtížnými porody, frigiditou, problémy s orgasmem, poruchami erekce, vaginismem, celoživotní chronickou neuspokojitelností, problémy s vylučováním, záněty močového měchýře, ledvin a močových cest, náchylností k močovým kaménkům, povoleným svalstvem v malé pánvi (samovolné úniky moče), záněty tenkého a tlustého střeva, chronickou zácpou,  nebo  naopak takzvaným ‚rychlým střevem‘, hemeroidy, bolestmi v kříži, častými ústřely (lumbágo) apod.

Na břišní tanec se můžeme dívat jako na  určitý druh taneční terapie,  která  intenzivně pracuje s hrudní a pánevní partií našeho těla.  Jakmile se začne jedna část našeho těla měnit k lepšímu, má to blahodárný vliv i na ostatní partie. Vede to k naší celkové  harmonizaci. Bloky se  uvolňují, což má současně blahodárné účinky na  psychiku a celý organismus.  Po tělesné stránce se  navozují zdravější poměry v našem těle, léčí se tělesné potíže a bolesti.  Můžeme tak  předcházet nejrůznějším fyzickým problémům a nemocem.  Z emočního hlediska nám tanec pomáhá více cítit,  prožívat, uvědomovat si své pocity a emoce a rozvíjet  je v rámci své jedinečnosti.  Cítíme se svobodnější a volnější ve vyjadřování toho,  co cítíme a prožíváme. Nebojíme se a nestydíme vyjadřovat lásku ale též emoce jako je strach, úzkost, vztek, zlost. Tak se dokonaleji propojujeme se svou podstatou, se svou duší a více se stáváme sami sebou. Současně   to v nás vzbuzuje respekt, úctu a lásku k sobě samému.  Či spíše k sobě samým a ke svému jedinečnému a krásnému Ženství. Emočně více prožíváme jak je krásné být ženou a jsme si více vědomy své hodnoty.

Mé osobní zkušenosti

Na  kurz břišního tance pro začátečníky jsem se přihlásila před půl rokem.  Mým motivem byla zvědavost, v čem kurz vlastně spočívá,  a zda jsem já sama dost ohebná a můžu se ještě něco takového naučit.

Moje zážitky z první hodiny byly – nechci přehánět, ale jinak to nelze vyjádřit – ohromující, šokující. Nedovedla jsem si ani ve snu představit, že se mi stane to,  co se stalo.

Za prvé se mi líbilo prostředí – nové taneční studio, ateliérová okna, plno světla a prostoru.

Za druhé už začátek hodiny mě překvapil.  Myslela jsem si, že se hned  budeme ‚vrtět‘, ale uha! My jsme se protahovaly, rozcvičovaly a učily se vnímat své tělo. Už to mě hodně bolelo a  tak  jsem si  uvědomovala,   jak zatuhlé mám svaly. Postupně jsme se seznámily s jednotlivými izolacemi s podrobným vysvětlením, jak se provádějí, a  co v nás dotyčný pohyb uvolní.

Důraz byl kladem na dech,  přesný postoj a provedení. Nic nedělat silou, ale koncentrovat se na své tělo a učit se je vnímat a respektovat. A pak, jakoby krůček po krůčku, pomalinku se snažit je uvolňovat a zkoušet znovu a znovu jednotlivé pohyby. Na všechno bylo dost času a byly jsme vedeny k přesnosti provedení citlivě, avšak bez nároku na dokonalost. Byla v tom přitom  hravost a radost z pohybu. A najednou se pomalinku začalo s mým tělem něco dít. Sama ze sebe překvapená jsem začala pozorovat,  že se mi začínají hýbat části těla způsobem, jakým jsem je dosud nerozhýbala, a čím dál volněji. To bylo opravdu překvapení! A k tomu se začaly ozývat zvláštní zvuky –  lupání a praskání. To je můj kříž a  pánev! Vůbec jsem netušila, že jsou zatuhlé! Vždyť sportuji a cvičím a snažím se udržovat. Asi však zřejmě ne tím zdravým způsobem… Čím dál více jsem cítila, jakou prožívám radost z tohoto objevu – sama ze sebe, ze svého těla. Vždyť ono to opravdu šlo a bylo mi potěšením se na sebe dívat do zrcadla (!) a sledovat se. Cítila jsem, jak jsem na sebe pyšná, jak mi dělá dobře dělat rotační pohyby v hrudní partii a jak v sobě začínám prožívat, jak je to fajn být ženou a tohle si dovolit. Čím dál více ve mně tento pocit sílil. Hluboce jsem začala prožívat své ženství a víc a víc vypínat svou hruď.  Na začátku hodiny jsem byla celá stažená, unavená a po celodenní práci a shonu trochu vystresovaná. Na konci jsem odcházela uvolněná a rozradostněná sama ze sebe, co nového jsem objevila a prožila.

Po této zkušenosti se jako žena a jako lékařka dívám na břišní tanec jako na užitečný a důležitý způsob, jak v sobě procítit ženské tělo a ženství vůbec. Myslím si, že by se mu měly věnovat ženy všech věkových kategorií už od dětských let. Zvlášť v dnešní době, která je tolik zaměřená na výkon a ženství příliš nepřeje.